Warning: následující článek i všechno, co kdy napíšu o Tarantinovi, bude zcela a totálně zaujaté, jelikož jsem Tarantinův fanoušek, a to tak, že hodně. Konec warningu.
Spoiler alert.
Na Bastardy všichni hrozně moc čekali. Já taky. A to do tý míry, že jsem na sestřiny výhružky smrtí odpovídala ,,až po premiéře Bastardů, prosím". To samo o sobě není normální.
Ten film taky není normální. Ale je to typický Tarantinovo dílo. Připomíná kombinaci Pulpu, Gaunerů a Kill Billa, a to všechno oblečený do náckovskejch uniforem, elegantních šatiček a špinavejch uniforem. A je to super. Vážně hrozně super. Dokonce ÚPLNĚ NEJVÍC SUPER. Nevím jestli pro všechny, nebo jenom pro Tarantinovy fanoušky, nebo jenom pro mě, ale vzít si to nenechám.
Bastardi mají příběh. No ano. Je poměrně chatrnej, ale je to příběh. A navíc si už u Tarantina všichni zvykli, že základní dějová linka je jenom záminka pro sáhodlouhý konverzace, při kterých se všichni až nehorázně baví, případně nádherný souboje. Tady je to stejně. Koukáte střídavě na skupinu amerických židů, vedenou poručíkem Aldo Rainem (Pitt - mnohem lepší a zábavnější než v tom patetickým dramatu o B.B.), kteří si říkají Inglorious Basterds a neuvěřitelně zábavně skalpujou nácky a na mladou židovku, která se skrývá za falešnou identitou a vlastní kino, kde shodou okolností proběhne premiéra nového německého válečňáku. Ona i Bastardi si pochopitelně nemůžou nechat ujít příležitost a chystají ohromnou sabotáž.
To je všechno.
A na to máte navěšený úžasný scény, kdy nevíte, jestli je to vlastně k smíchu, ale smějete se. Protože to je úplně nejvíc super. Hned úvod, kdy esesák Landa, přezdívaný ,,lovec židů", vyzpovídá francouzského farmáře, o kterém už předem ví, že ukrývá židovskou rodinu, což se všechno děje bez hudebního doprovodu, v sáhodlouhých záběrech na nervózního farmáře a bodrého nácka (hraje ho jakýsi Christoph Waltz a je tou úžasnou kombinací bodrosti, úlisnosti a chladnosti úplně nejvíc super). Cosi v tý nervóznosti tý scény, dlouhý minuty ticha, kontrast mezi těma dvěma, vás nutí se smát. A to se bude ještě párkrát opakovat. Třeba v baru, kde se dvojitá agentka, něměcká herečka, schází se třema z Bastardů a náhodou se přitom připletou k oslavě esesáků. Skončí to nečekaně špatně - na to, že je v místnosti spousta nácku s kartama přilepenejma na čele. Vůbec ty nejsilnější/nejzábavnější scény mají hodně nečekanej vývoj. Většinou hodně brutální. Ale stejně je to sranda.
Když vidíte Bastardy v akci, je to neméně super. Pitt je ,,správnej americkej hoch", co mluví protivně drsným tónem a má typický drsný hlášky. Eli Roth vytřískává náckům mozek z hlavy baseballovou pálkou, a svým stylem hraní na plátně nahrazuje Tarantinovy ukecaný camea z filmů od Rodrigueze. Til Schweiger je ten zlej, chladnej a drsnej (a mimochodem, scéna, kdy ho Bastardi vysvobozujou z vězení je... neodolatelná. A úplně nejvíc super.). A ty ostatní si nikdo nepamatuje jménem, ale jsou fajn. Samozřejmě.
I ostatní hrají dobře, včetně Diane Kruger, která mě nikdy k srdci nepřirostla. A pochopitelně nezapomenout na Melanii Laurent jako mladou židovku, majitelku kina, kde se bude ona akce odehrávat, předmět zájmu mladého německého válečného hrdiny a jedinou, která se zachránila, když Landa na začátku filmu vyvraždil její rodinu. Když se nad tím potom zamyslíte, celá její příběhová linka (téma ženské pomsty) dost připomíná Kill Billa.
Vadilo mě, že:
- je tam moc málo scén, kdy Bastardi skalpujou nácky,
- že Eli Roth řekne de facto jenom dvě věty,
- že se k těm čtyřem jazykům, kterýma tam mluví (angličtina, francouzština, italština, němčina) nevecpala čeština, když už se Landa zmiňuje o Praze,
- že je tam dost situací, který jsou vitpný srozumitelně širokýmu publiku a na první pohled i lehce prvoplánový.
Takže, ehm, bude trapný dát nejvyšší hodnocení?
A na závěr ještě dialog:
,,Proč mi svým revolverem míříte na varlata?"
Vitpné? Odpověď není důležitá, táhněte na to VŠICHNI.
0 komentářů:
Okomentovat