27. září 2009

How I learned to love mr. Jack

Jsem pochopitelně poslední ze všech, kdo přišel na to, že pan Jack White umí dělat fajn muziku. Ti ostatní na to už nepřijdou nikdy. Jako vždycky, cha cha. Vždycky poslední, kdo uzná všeobecně uznávanej fakt, kterej celou dobu popíral jenom, aby se neřeklo, že snad má stejnej názor jako ostatní.

Každopádně, o Whiteovi se pořád tvrdilo jenom to nejlepší. Na co hrábne, to všichni hudební recenzenti (pakáž jedna) vychválej až na půdu. Dlouhou dobu jsem měla pocit, že se bez něj, případně celejch White Stripes, klidně obejdu a vystačím si s jejich akcí v Coffee and Cigarettes (kapitola ,,Jack ukazuje Meg Teslův transformátor" byla rozkošná). Chyba chyba. White Stripes jsou okouzlující. JACK je okouzlující. Nevím, jestli Meg pro White Stripes skládala nebo ne, ale nejsem si jistá, co by z nich zbylo bez Jackova mňoukání a jeho kytary.
Postupem času jsem došla k názoru, že jeho kouzlo spočívá v jeho stylu hraní na kytaru. Zní prostě nějak jinak. Identifikujete ji ve všech jeho projektech. (Není třeba pátrat, co připomíná. Každýmu zcela zjevně připomíná to, co by chtěl, aby mu připomínala. Otci připomíná Zepeliny a ptá se, jestli White Stripes jsou stará skupina. Cha.)

A navíc prostě umí skládat dobrou muziku, obklopit se solidníma lidma a dobře ji zahrát. Viz Another Way to Die. Jedna z vůbec nejlepších bondovskejch písniček. A to s ním zpívá Alicia Keys!



A na závěr něco s Allison Mosshart. Podle ohlasů nad zbytkem alba výrazně vyčnívá, škoda.

2 komentářů:

  1. Tobe se libi ta bondovska pisnicka? Me to prinde hruzny :)
    Z tech nejnovejsich se mi nejvic libila ta od Cornella.

    OdpovědětVymazat
  2. Mě teda přijde ta od Cornella dost hrozná :))

    OdpovědětVymazat