Včera jsem si byla v Brně pro Burnouta. Nechápu sice, proč jsem tak toužila zrovna po něm (závodní hry jsem nikdy nehrála), ale budiž. Vytáhla jsem na něj dvě stovky a něco a byla spokojená. Asi jsem prostě děsně prozíravá.
Byla jsem totiž hrozně moc nadšená. Z toho intenzivního, hutnýho pocitu z destrukce. Letíte v protisměru provozem, z plechů na boku vám odlítávají jiskry, jak vrážíte do všeho okolo, všechno se blejská, Avril Lavigne ječí (BTW, věděli jste, že existují minimálně čtyři jazykové verze písničky Girlfriend, všechny se vyskytují v playlistu Burnout Dominator a to hned za sebou?) a vy prostě letíte, letíte a každýho, kdo vám bude stát v cestě, sejmete. (I ty ostatní.)
Ehm, i z objektivního hlediska je ta hra dobrá, samozřejmě. Teda, provoz by mohl být hustší. V autě by občas mohl sedět řidič. Ale jinak technická dokonalost. (No, možná ještě nahradit spoustu indie ,,nikdo-o-nich-nikdy-neslyšel-a-ani-neuslyší" kytarovek v playlistu něčím výraznějším.) Ale nikdy si nebudu pamatovat nablejskanou grafiku, ale to, jak je ta hra zábavná. A TEN pocit radosti z destrukce. Chci znovu! :)
Mimochodem, zvláštní je, že nehledě na rychlost, v každý situaci prostě víte, co se na obrazovce děje. (Ano, ježek Soník nechává pozdravovat.) Vyzdvihnutí hodné.
Mno, ja te da ve trojce moc netusil co se na obrazovce deje. Akorat se clovek riti do predu a vubec netusi co je pred nim :)
OdpovědětVymazat