Backspacer

Tadytihleti noví Pearl Jam zas nejsou tak noví, že jo. Já se k nim ale dostala teprve nedávno a hodně času mi vzalo, než jsem si je pořádně naposlouchala. A ještě víc času mi vzalo, než jsem si řekla, že by nebylo na škodu napsat opět něco na blogísek, že. A tohleto je fakt dobrý téma.

Protože je to fakt dobrý album. Kdosi tvrdil, že není jako staří Pearl Jam, ale to není pravda. Je. Jsou to pořád ti Pearl Jam, který milujeme. Garážový riffy, stadionová rozmáchlost, divný introvertní texty a hlavně božskej Eddie. To tady všecko je. Tak na co si stěžujete?
Jeden k(K)ripl napsal: ,,Možná nejveselejší, možná nejuvolněnější, ale rozhodně nejslabší deska Pearl Jam." Nechápu, jak na to chlapec přišel. Není veselá. Naopak, je tu ohromně zvýšená koncentrace temnejch epickejch balad s klávesama a akustickejch kytarovejch pseudolovesongů. A možná někoho překvapí, že ty jsou vlastně z celý desky to nejlepší. A to jako fakt. Například u Speed of Sound zcela nepokrytě vlhnu. Jakože mi vlhnou oči, že. Tou dokonalostí, víme.
Každopádně, chápu že se to někomu nemusí líbit. Na první poslech tomu tak nějak schází jasnej hit i ostrý kontury a je to takový rozplizlý. Taky mně to tak přišlo. Ale napodruhý mě ty melodie dostaly. A co teprv texty. (Mimochodem, zde se opět ukazuje typická a prapodivná neschopnost kapely naroubovat hlubší text, co má hlavu a patu, na rychlou písničku. Jako vždycky. Ale nikomu to nevadí. My je i přes to milujeme.) Žádnej takovej lyrics masterpiece jako Wishlist tu není, i když třeba The End nebo Untought Known... A, nevím jak to dělaj, spoustou těch textů mi už zase mluví z duše. Jako kdybych to napsala já.  Až mě to děsí.



What were all those dreams we shared  those many years ago?
What were all those plans we made, now left beside the road?
Behind us in the road...

More than friends, I always pledge, cause friends, they come and go...
People change as does everything, I wanted to grow old...
Just want to grow old...

Slide on next to me, I'm just a human being,
I will take the blame, but just the same...
This is not me, you see, believe, I'm better than this...
Don't leave me so cold and buried beneath the stones,
I just want to hold on and know I'm worth your love...
And I, I don't think, there's such a thing...

It's my fault now, I've been caught, a sickness in my bones.
How do you think it is to leave you here with the kids on your own.
Just don't let me go...

Help me see myself, cause I can no longer tell,
looking up from inside of the bottom of a well...
It's hell, I yell, but no one hears... 
Before I disappear, whisper in my ear,
give me something to echo in my unknown future...
You see, my dear, the end comes near...
I'm here...
But not much longer.

Tak. A ještě tvrďte, že nejsou skvělí. Jsou. A tohle album se třeba mě osobně líbí víc než Vitalogy a Binaural dohromady. Protože je... hmm... jako kouřový sklo. Jako střep z kouřovýho skla. Vyložte si to po svým.