MissAnarchy about world

Jak jsem začala hrát WoWko

2010-12-01T18:56:00.001+01:00

Za to, že si teď skoro každej večer ničím oči a krční páteř při lítání po Azerothu může můj přítel.
O WoWku jsem si vždycky myslela, že je to taková volovina pro lidi, co nemají na práci nic lepšího, než trávit dny a noci u počítače. Přítel, obeznámen s mým názorem, do mě ovšem začal podle jakési rafinovaně promyšlené strategie nenápadně tlačit, že to není zas až tak špatné a opovrženíhodné a že by to MOŽNÁ i stálo za vyzkoušení. Vrcholem této akce bylo, když jsme byli v Hradci na návštěvě u jeho sestry a on jaksi nesrozumitelně nazval plyšovou kravičku (řekl taurenka, ale zkuste si to slovo rozluštit, když nevíte o WoW vůbec nic).
O nějakej ten týden později jsme v sobotu ráno došli ze zábavy, hezky se vyspali, okolo poledne se probrali a já si nějak vzpomněla na nesrozumitelný slovo a zeptala se, jak to tehdy pojmenoval tu kravičku. A pak se začala vyptávat, co je to vlastně taková taurenka. A pak na další rasy. Přítel své vyprávění velmi chytře idylicky přibarvil (vlastně se zmínil jenom o hezkých věcech, jako jsou taurenky, zvířátka co je můžete /milovat, dráčci, kočičky, spousta strašně zábavných milých lidí a podobně), takže když jsme se doťapali z chaty domů, zapnulo se WoWko, zadalo supertajné heslo a bylo mi dovoleno vytvořit si postavičku, abych se na to teda jakože mohla podívat.

(Vsuvka: Právě jsem dojedla jabko. Neuvěřitelný, jak může mít člověk ulepený prsty od obyčejnýho jabka.)

A tak vznikla moje úžasná taurenečka huterka (,,Pro začátek je nejlepší asi hunter nebo warrior, jenže u warra by sis musela přehazovat stance, no to asi ne, hm, dej si huntera."). Byla vyvržena do Mulgoru (kde to vypadalo přesně tak, jak mi bylo řečeno, všude stromečky a zvířátka a zeleň), pod vedením přítele (které znamenalo, že mi byly nadiktovány všechny pohyby myší a stisky kláves, které jsem měla udělat, a důsledkem toho jsem až do čtyřicátého levelu netušila, co jsou to herloomy a co dělá distracting shot a proč skinování někdy procne a někdy ne) jsem zdárně prošla Barrensy, Stonetalon Mountains (fuj, pavouci), Felwood, Feralas, Silithus, Thousand Needles a pár dungeonů (v jednom byli samí Češi, kteří psali věci jako ,,GZ, sluníčko naše" a ,,Karoshinko, growluje ti pet", další skupina byla parta neuvěřitelných idiotů, kteří mi psali ,,idiot", ,,ninja" a ,,hunter pls leave", další zase ,,pro hunter"...) a teď tak nějak nešťastně pochoduju po silnici v Outlandu, vyhýbám se nepřátelským NPC (,,level ?? demon", ,,level 70 elite humanoid") a chci zpátky kočičky a veverky a murločky.
Ale je to strašná prdel.

http://eu.wowarmory.com/character-sheet.xml?r=Drak'thul&cn=Karoshi

Proč nenávidím diskotéky

2010-11-05T17:48:00.001+01:00

(Poznámka: Myslím tím ty příšerný kluby, jak se tam každej pátek nahrnou čtrnáctiletý holčičky, nechají se opít a ošukat na záchodcích. Pardon za ty výrazy.)

Protože jsou mi strašně protivní lidi, kteří tam chodí, a ani náhodou tam nepotkám nikoho zajímavýho.
Protože vám tam většinou neprodají alkohol, pokud vám nebylo osmnáct. (Teda, všem těm čtrnáctiletejm holčičkám ano. Jenom mně ne.)
Protože (ano) tam hrají muziku, která se nedá nazvat muzikou (odpovídající je spíš ,,zločin proti lidskosti").
Protože je tam vždycky strašně přecpáno a nedá se tam dejchat, natož se hýbat.
Protože se tam občas dělají policejní zátahy a pak se musíte schovávat v rohu a tvářit se nevinně.
Protože se tam nedá pogovat.
Protože tam člověk nemůže přijít v kanadách a mikině Ramones.
Protože tam není slyšet vlastního slova.
Protože je tam vždycky tak zakouřeno, že i mě jako kuřáka z toho šíleně pálí oči.
Protože jsou tam všichni strašně cool a vypadají, jako by mě nenáviděli.
Protože tam nemůžete dělat bordel (třeba válet se po zemi, rozbíjet lahve, plivat, křičet revoluční hesla a pít vodku s Rusem Sašou).

Jediná věc, která je na diskotékách (aspoň těch našich) dobrá, je černý světlo, díky kterýmu fluoreskuje všecko světlý, co máte na sobě. Třeba tkaničky na alternativních červenejch teniskách.
A automat na cigarety.

Každodenní inventář 2: Stoleček

2010-10-20T15:02:00.001+02:00

Ano, poslední dobou nepíšu nic než řetězáky. Kdo má mít čas a náladu vymýšlet něco epicky originálního, vtipného a vůbec.
Inspirováno opět Rionkou.

dřevěná kartotéka (nebo jak se to jmenuje) s učebnicema a sešitama
plechovka s tužkama (vypsaný propisky, tužky s ulámanýma tuhama a jedna vypsaná fixka tělové barvy, na které je lihovkou vyveden nápis ,,vypsaná fiXa")
knížka nebo dvě (momentálně už aspoň měsíc rozečtená WoWkokniha a Rosemary má děťátko)
hrnek nebo sklínka (s usazeninou sirupu, cukru nebo zaschlým čajovým pytlíkem na dně)
krabička prášků
vyprané prádlo, které si zatím nezasloužilo místo ve skříni
krabice papírových kapesníků
hodně moc posmrkaných papírových kapesníků
flaška s nějakou nechutně sladkou levnou sodovkou (piju ji rovnou z petky. Ani náhodou z výše zmíněné sklínky.)
elpíčko AC/DC (nechápu)
stoh časopisů nashromážděný za dlouhá léta usilovné práce (obsahuje: OPS2, Level, Filter, Full Moon, Premiere, Next Level, Score, katalogy z JRC a Knižního klubu)
spousta zapalovačů

Pouhých 12 věcí?! Nejsem správnej bordelář asi.

Každodenní inventář

2010-10-05T21:51:00.000+02:00

Inspirováno článkem oblíbené Rionky :)

BTW, nejsem pořádná ženská, jelikož vlastním jenom jednu kabelku, a tu nosím úplně ke všemu, když je batoh moc velkej a nemám kapsy. Následující je tedy výpisem toho, co se nachází v přední kapse školního batohu (vlastním takovou velkou plátěnou černou zrůdnost s překousaným jedním popruhem a logem Exploited).

peněženka (S drobným peněžním obnosem, zásadně bez dokladů. Zato však se schovanýma lístkama z premiéry Inglourious Basterds.)
klíče (jeden od domu, jeden od skříňky, jeden od traktoru. Dá se účinně použít jako páka, pokud nejde otočit jiným klíčem. Což je často. Vyzdobeno kosou-kostrou, kterou dávali v xZonu k Dante's Inferno a já ji z dobrý známosti dostala jenom tak.)
jedna krabička S cigaretama
přibližně 37 krabiček BEZ cigaret
spousta papírových kapesníků (většinou posmrkaných.)
tužka číslo 3 (protože momentálně v matice rýsujeme. A jelikož nemám penál, tak by se mi v hlavní kapse s knížkama ta chuděra polámala.)
krabička od pomerančovýho Tik Taku (použitelná na uchovávání prášků, odšroubované špičky od piercingu a podobně)
spousta prázdných igelitových pytlíků (většinou obsahujících neidentifikovatelná semínka opadaná ze semínkových rohlíků)
obaly od snickersek, marsek, tribitek, tyčinek s konopným semínkem a podobně
zmuchlaný papíry s poznámkama vytrhaný ze sešitů (většinou nikdy nesplněný to-do listy, poznámky o testech a zkoušení, náčrty erotických povídek, kresby poníků a podobně)
úhloměr (nevím proč, ale vždycky mám prostě po ruce úhloměr s logem Nine Inch Nails vyškrábaným kružítkem)
tampony (nejlépe v absolutně zničené krabičce rozsypané volně v batohu)
a na závěr: KNIHA (ano, i já s sebou nosím knihu. Momentálně vždycky nějakou z WoWko série natisklou na sto volně loženejch stranách A4)

Co na sobě nesnáším

2010-09-13T19:14:00.002+02:00

Inspirováno článkem od Pjotry :)

Co na sobě nesnáším
Že jsem tak strašně líná, že radši hladovím, než abych si udělala něco k jídlu.
Že trpím pocitem, že všechny svoje followery na Twitteru hrozně zajímám.
Že si občas do ignorovacího seznamu na FB chatu dávám nejenom lidi, co nesnáším, ale i kamarády, se kterejma nemám momentálně chuť se bavit.
Že neumím vycházet se svým otcem, protože jsem povahově úplně stejná jako on.
Že se nedokážu udržet, abych se nehádala s babičkou o politice.
Že neumím pít.
Že často flamuju na FB a růžových blogíscích.
Že moc kouřím.
Že se oblíkám jak z filmu Sid & Nancy a ještě si přitom připadám jak frajer.
Že ze sentimentálních důvodů pořád nosím tričko, který mi L. roztrhnul u krku.
Že pořád křičím.
Že hraju WoWko.
Že musím být za každou cenu alternativní.
Že nenávídím spoustu lidí, kteří za to občas ani nemůžou.
Že se neumím uvolněně bavit s přítelovou matkou.
Že strašně moc žeru.
Že mám spoustu keců o kvalitní hudbě a přitom poslouchám punk.
Že se neumím akurátně bavit se zhulenýma lidma.
Že moc nečtu.
Že jsem strašně závistivá a občas trpím záchvaty třídní nenávisti.
Že nenávidím matky, co choděj do mateřskej center a na schůzky SRPŠ a jejich rozmazlený děti.
Že neustále plýtvám příteli jeho šampon.

Co na sobě zbožňuju
Že si celkem v pohodě zvládnu povídat s opilýma lidma, i když nejsem opilá.
Že hraju WoWko.
Že miluju Mika Pattona.
Že absolutně přeju L. jeho novou přítelkyni, která vypadá jako zombie verze rachtitického maniodepresivního feťáka.
Že mi lidi říkaj, že jsem na svůj věk vyspělá.
Že se vůbec nelíčím, koušu si nehty a sopel si občas utírám do rukávů, a přesto nevypadám jako zombie bezdomovec.
Že mi nedělá problémy brát pravidelně prášky.
Že se mi nelíbí Robert Pattinson a nejsem si jistá, jak se správně píše jeho jméno.
Že mým nejlepčím kamarádem ever je linuxácký geek, co neustále smrká.

Linkin Park: A Thousand Suns

2010-09-10T16:17:00.000+02:00

Tyhlety rozervané chlapce s dírama v ušních boltcích jsem nikdy neměla ráda. Částečně kvůli té puberťácké banalitě, částečně kvůli obrovské popularitě (mainstream je fuj, víme). A taky proto, že je to prostě mainstreamová verze nu-metalu, která spolupracuje se spoustou populárních bohatejch černochů.
No. Ale Tisíc sluníček je něco úplně jinýho. Zní to jako popoví Nine Inch Nails, texty už nejsou o ,,breaking the habit", ale o apokalypse, kytar je tam pomálu, zato hodně piana a elektroniky. Pro mainstreamový kapely nejsou takhle riskantní změny běžný, takže za odvahu si zaslouží obrovskej palec nahoru i přes ty díry v uších.
Další palec nahoru bude za chladnej, tvrdej rap, industriální příchuť, vyváženou skladbu tracků. Palce dolů naopak za trochu rozbředlou atmosféru, přítomnost dvacetivteřinovejch ,,atmosférickejch vsuvek", který narušujou dynamiku alba a trochu přepálenou délku.

Top track: Blackout. Chladnej, strojově přesnej rap s industriálním podkladem prostě rulez.

Závěr: Líbí se mi moc. Teda na to, že je to album Linkin Park. Je to zatím jediný jejich album, který jsem ochotná poslouchat od začátku do konce a případně si je i zopakovat. Nice one! :)

Mike Patton: Mondo Cane a další

2010-06-10T17:15:00.001+02:00

Kdybych měla psát pro Report recenzi na novýho Pattona, začala bych takhle:
,,Hudební chameleon a věčný experimentátor objevil svoji novou podobu. Tentokrát se stylizuje do šarmantního mafiána, který by z fleku mohl hrát v Kmotrovi."
Byl by to mizernej úvod hned z několika důvodů, zejména proto, že ,,italský mafián" NENÍ Mikeova nová podoba (Mike italštinu miluje odjakživa). A pak taky proto, že je to tak zoufalý klišé, až by se nad tím člověk rozbrečel. No co, peníze za to jsou.
Každopádně, tohle nepíšu pro Report, kde se člověk bojí použít slovo ,,děvka". Proto začnu takhle:
,,Věčný experimentátor, který na co sáhne, to mu vyjde (neptejte se jak to dělá) se na svým novým albu (který je mimochodem natolik slaďounký, až ho musíte milovat) prezentuje jako nehorázně sexy mafián s lahodným, duši hladícím chrapláčkem."
Lepší?

Takže. Nová Pattonova sólovka Mondo Cane se skládá pouze s cover verzí italských popinek z 60. a 70. let (plus nějakej ten Moriccone) v orchestrální úpravě (jednou nebo dvakrát překvapí i elektrická kytara). A samozřejmě se zpívá italsky.
Zní to strašně, že? Jak říká kamarádka Palmexwoman: ,,Je to přesně tak slizký, patetický a olejem nasáklý, jak by člověk řekl?"
NENÍ!
Je to paráda.

Chápu, že popis člověka může vyděsit, ale je potřeba dát tomu šanci. Patetický to v 99% případů rozhodně není (a to 1% Mikeovi milerádi odpustíte... nakonec, kdo by takovýmu chlapovi něco vyčítal?), naopak je to ohromně šarmantní (co je to kurva za slovo?!) a sexy a tak vůbec.

To Romances, kolaborace s norským ,,experimental - indie - ambient" interpretem Kaadou, je úplně jiná. Taková... ambientní. Moc se tu nezpívá, zato se tu ale hodně pípá. Zní to jako Amon Tobin, kterej vyměnil svoji lásku k jazzu za lásku k roztomilému chlapci. Jaj. You came to take my heart from me...

Představte si ten nejdojemnější duet na světě, vynásobte dvěma a dostanete celkové vyznění desky. Sladká, roztomilá, něžná a hlavně melancholická, aneb jak se nám Mike poprvé zamiloval. (A kdo by se mu nakonec divil. Kaada je doslova koťátko.) Není to natolik návykový a přístupný jako Mondo Cane, ale tak nějak to v sobě má mnohem hlubší emoce, jen je potřeba dát tomu čas a postupně si je vyhrabat. Třeba se vám to časem zalíbí, třeba taky ne.
Ale určitě byste to měli aspoň zkusit. Jednak byste se ochudili o rozhodně zajímavej, hudební zážitek, a jednak Mike je tak dokonalej, že ho miluje (i když třeba tajně) úplně každej.
Pokud ho vy rádi nemáte... tak jste zřejmě chlap. Nebo ženská bez vkusu.

Mlask!

Last seen #5

2010-04-02T12:31:00.001+02:00

Zombieland - rest z minulého roku, který jsem si konečně doplnila jedné hezké slunečné soboty (a žrala k tomu opečený brambory a vařený fazolový lusky - dokonalá kombinace!). Úžasnej nářez od začátku do konce, zajímavá kamera, dobrá muzika (The Black Keys! Raconteurs!), roztomilý gore efekty a parádní zábava od začátku do konce. A samozřejmě skvělí herci, od roztomilý socky Jesse Esenberga přes nehorázně cool zombiekillera Woodyho Harrelsona až k nejlepšímu cameu roku B. Fucking M. (Slečny vynechávám záměrně, neb se mi nezdály ani roztomilé, ani půvabné, ani cool, ani dobré, ale maximálně tak jako vhodnej záskok za cvičnej terč.) Jeden z nejzábavnějších filmů, který jsem v poslední době viděla, dokonale mi zvedl náladu :) 4/5

Amores Perros - trošku zklamání. 21 gramů se mi líbilo moc, tohle na mě zapůsobilo mnohem míň. Myslím zapůsobilo míň po emoční stránce, jinak to bylo samozřejmě řemeslně úplně dokonalý, kamera, hudba (Control Machette!), střih... Ale narozdíl právě od 21 gramů mě to prostě nijak extrémně nevtáhlo. První příběh (Octavio a Susanna) se mi ještě líbil moc, třetí (Chivo a Maru o bývalém partizánovi, který žije jako bezdomovec) taky moc fajn (hlavně konec s dvěma bratry - byznysmeny a pistolí), ale druhej příběh s otravnou uječenou modelkou a jejím přítelem (a čoklem) mě doslova rozčiloval. Mimochodem, většina herců se mi moc líbila (až na tu modelku) - partizán a nájemný vrah Emilio Echevarria, Vanessa Bauche jako Susanna, a hlavně Gael García jako nešťastnej a trošku moc naivní kluk (ano, Gael García se mi zdá velice, velice roztomilý, snad až sladký, a jediným účelem předchozích vět bylo sdělit tuto skutečnost světu). Ale jak říkám, nějak mi těch hrdinů nebylo skoro vůbec líto (až na Gaela Garcíu samozřejmě)... A to by u ,,sociálního dramatu" asi mělo, ne? 4/5

Sekretářka - moc příjemné překvapení. V jádru vlastně klasická romantická komedie, ale zabalená do ,,kontroverzního" námětu sadomasochismu (který je mimochodem ve filmu zpracovaný hodně jemně, nic NSFW). Vlastně mi to dost připomělo filmy Kevina Smithe - příjemně pozitivistická a tak akorát dojemná romance, která na to jde tak trochu jinak. V tomto případě na to jde moc vtipně. A navíc ukazuje, že sadomasochismus vůbec není tak temná a ďábelská věc, jak se může zdát. Maggie Gylenhaal je jako submisivní masochistka úžasně roztomilá, její protějšek James Spader mě opět rozčiloval. Ale nevadí. 5/5

The Guild - známý webový miniseriál (každá z deseti epizodek má kolem pěti minut) o hráčích (teda třech hráčích a třech hráčkách) jedné MMORPG. Námět zajímavý, celý to bylo svižný, ,,herci" (vesměs neherci nebo sběrači epizodních roliček v televizi) hezky přirození, život hardcore hráčů MMO hezky vyztiženej, jenom to prostě nebylo tak vtipný, jak bych chtěla. Nuda to rozhodně nebyla, ale že bych se smála nahlas, to se mi za celou první sezonu nestalo. Jsem zvědavá na druhou sezonu, která je prý lepší. 3.5/5 (Ten půlbod je za chlapce, co hrál Bladezze - někdo, kdo vypadá jak holka a zároveň ne jak gay se jen tak nevidí. A má dlouhý vlasy!)

Braindead - !!!

5/5

Last seen #4

2010-03-21T18:15:00.001+01:00

Po dlouhé době opět výběr nejzajímavějších filmíků viděných v poslední době. Enjoy.

Šňup (Spun) - shlédnuto na doporučení Skaceho. ČSFD tuhle prapodivnou věc označuje jako ,,komedie / krimi / drama", což, i když to může znít divně, není daleko od pravdy. Celkem nedůležitý příběh se zabývá sympatickým chlapcem jménem Ross, který má kdesi daleko jakousi přítelkyni (kterou miluje, ale ona na něj kašle), chodí si pro fet za vyjetým Spiderem, pak se do toho připlete Spiderova přítelkyně, její kamarádka, kamarádčin přítel, který ve svém nevětraném kamrlíku vaří drogy (geniální Mickey Rourke)... A začne se to splétat. (Nenechte se zmást, smysl to dává, jenom si to už po delší době nezvládám dát dohromady.) Je to totálně vyjetá záležitost, postavy řádně bizarní (militantní lesba, dvě ošklivé uječené hispánské prodavačky a tak), muzika parádní, vizuál zajímavej a stylovej... Jenom se mi prostě zdá, že se režisér (kterej natočil kromě Šňupu maximálně tak ještě béčkovej akčňák Jezdci apokalypsy a klip pro Smashing Pumpkins) nemohl rozhodnout, jestli jeho film bude krutý sociální drama, dojemná lovestory nebo feťácká komedie. Takhle se mu to tam všechno tak divně míchá... Ale beztak se líbilo. A Mickey Rourke parádní :) 4/5

Alenka v říši divů (Alice in Wonderland) - zklamání. Na to, že je to Burton, to vypadalo jako kterákoliv jiná (a poměrně tuctová) rodinná fantasy. Nešla bych tak daleko, že bych to srovnávala například s Letopisy Narnie, přece jenom u Alenky jsem se nenudila, občas se i pousmála nebo si řekla něco jako ,,aha, zajímavej nápad", ale... s předešlejma Burtonovejma věcma (nejsem expert na jeho tvorbu, viděla jsem tak maximálně Sweeneyho Todda, Střihorukýho Edwarda, Karlíka a továrnu na čokoládu a kdysi dávno Beetlejuice) to má společnýho maximálně tak divně nalíčenýho Johnnyho Deppa a děsivou Helenu Bonham-Carter. Doufala sem, že by z toho mohla být pěkná dekadentní temná záležitost s roztomilejma sexuálníma narážkama a černým humorem, ale ono ne. Je to dětská fantasy. Ale technicky moc pěkná (viděla jsem 3D) a Depp taky parádní. 3/5

Prokletý ostrov (Shutter Island) - Scorsese, DiCaprio, Hitchcock, pořádně hutná atmosféra a paranoia. To snad stačí, ne? Jako bonus ještě dokonalá hitchcockovská muzika a finální zvrat, za kterej by se nemusel stydět ani takovej Sha-něco (myslím toho, kterej natočil Vesnici a Šestej smysl). Za ty dvě hodiny a něco jsem se ani jednou nenudila, naopak, čím dál víc mě to vtahovalo. Je to geniální věc. Opravdu. Doporučuju fakt hodně. 5/5

Imaginarium dr. Parnasse - další zklamání. Nápady dobrý, ale naroubovaný na příběh, kterej mi absolutně nedával smysl, byl moc komplikovanej a zmatenej... Jako krátký skeče by to fungovalo parádně, bylo to vtipný, originální, zajímavý, ale jako celej film prostě ne. Dokonce mě to doslova rozčilovalo. Ledger ještě dobrej, ale Lily Cole vypadala jako nepřirozeně roztomiloučká porcelánová panna, Christopher Plummer mě děsil svou patetičností, a ten mladej chlapeček měl divnej hlas. Tak, a teď to dobrý - světy za zrcadlem správně fantasmagorický, Tom Waits jako ďábel absolutně geniální, bezva závěr, kterej najednou všechno (no, ehm... VĚTŠINU) vysvětlil. Ale mohlo to být mnohem lepší, mohlo... 3.5/5

Kawasakiho růže - příjemná česká věc nakonec. Příjemná kvalitou, nikoli tématem (disidenti, StB, zrádci, sochaři, nádory, pomstychtiví zeťové a tak podobně). Mě osobně se to líbilo třeba víc než 3 sezony v pekle (což je těžká konkurence, jelikož ve 3 sezonách v pekle byl v hlavní roli blonďatý mladík s cigaretou a tady jsou samí... řekněme... starší lidé). Veskrze konverzační drama s parádníma hereckýma výkonama (jenom ta růžovovlasá slečna se mi moc nelíbila), absolutně profesionálním vizuálem a silnejma momentama. A velice příjemnou délkou hodinky a půl (i když tady bych takových 15, 20 minut navíc rozhodně snesla a vůbec by to nebylo na škodu). 4/5

Backspacer

2010-03-02T09:15:00.000+01:00

Tadytihleti noví Pearl Jam zas nejsou tak noví, že jo. Já se k nim ale dostala teprve nedávno a hodně času mi vzalo, než jsem si je pořádně naposlouchala. A ještě víc času mi vzalo, než jsem si řekla, že by nebylo na škodu napsat opět něco na blogísek, že. A tohleto je fakt dobrý téma.

Protože je to fakt dobrý album. Kdosi tvrdil, že není jako staří Pearl Jam, ale to není pravda. Je. Jsou to pořád ti Pearl Jam, který milujeme. Garážový riffy, stadionová rozmáchlost, divný introvertní texty a hlavně božskej Eddie. To tady všecko je. Tak na co si stěžujete?
Jeden k(K)ripl napsal: ,,Možná nejveselejší, možná nejuvolněnější, ale rozhodně nejslabší deska Pearl Jam." Nechápu, jak na to chlapec přišel. Není veselá. Naopak, je tu ohromně zvýšená koncentrace temnejch epickejch balad s klávesama a akustickejch kytarovejch pseudolovesongů. A možná někoho překvapí, že ty jsou vlastně z celý desky to nejlepší. A to jako fakt. Například u Speed of Sound zcela nepokrytě vlhnu. Jakože mi vlhnou oči, že. Tou dokonalostí, víme.
Každopádně, chápu že se to někomu nemusí líbit. Na první poslech tomu tak nějak schází jasnej hit i ostrý kontury a je to takový rozplizlý. Taky mně to tak přišlo. Ale napodruhý mě ty melodie dostaly. A co teprv texty. (Mimochodem, zde se opět ukazuje typická a prapodivná neschopnost kapely naroubovat hlubší text, co má hlavu a patu, na rychlou písničku. Jako vždycky. Ale nikomu to nevadí. My je i přes to milujeme.) Žádnej takovej lyrics masterpiece jako Wishlist tu není, i když třeba The End nebo Untought Known... A, nevím jak to dělaj, spoustou těch textů mi už zase mluví z duše. Jako kdybych to napsala já. Až mě to děsí.

What were all those dreams we shared those many years ago?
What were all those plans we made, now left beside the road?
Behind us in the road...

More than friends, I always pledge, cause friends, they come and go...
People change as does everything, I wanted to grow old...
Just want to grow old...

Slide on next to me, I'm just a human being,
I will take the blame, but just the same...
This is not me, you see, believe, I'm better than this...
Don't leave me so cold and buried beneath the stones,
I just want to hold on and know I'm worth your love...
And I, I don't think, there's such a thing...

It's my fault now, I've been caught, a sickness in my bones.
How do you think it is to leave you here with the kids on your own.
Just don't let me go...

Help me see myself, cause I can no longer tell,
looking up from inside of the bottom of a well...
It's hell, I yell, but no one hears...
Before I disappear, whisper in my ear,
give me something to echo in my unknown future...
You see, my dear, the end comes near...
I'm here...
But not much longer.

Tak. A ještě tvrďte, že nejsou skvělí. Jsou. A tohle album se třeba mě osobně líbí víc než Vitalogy a Binaural dohromady. Protože je... hmm... jako kouřový sklo. Jako střep z kouřovýho skla. Vyložte si to po svým.

Filmové shrnutí roku 2009

2009-12-29T12:37:00.001+01:00

Tenhle rok jsem zřejmě viděla víc filmů než kdykoliv předtím (díky bohu za torrenty, vypalovací software a domácí kina), ale většinou to byly filmy starý, který už viděli všichni kromě mě. Přesto jsem zvládla dát dohromady top 5 kousků z roku 2009. (Top 10 by byla už asi nad moje síly.)

Top 5 roku 2009:

Inglorious Basterds - protože Tarantina miluju a na tenhle masterpiece se čekalo až moc dlouho. A taky proto, že je to prostě neodolatelná zábava. Je to cool, je to vtipný, svižný, drsný, kontroverzní, je tam Eli Roth s baseballkou, Hitler, parádní muzika... Prostě masterpiece :)
Koralína - pro mně první setkání s Gaimanem, který mně úplně okouzlilo. Je to roztomilý, temný, půvabný a znepokojivý a přitom to funguje.
Watchmen - protože Zack Snyder je master hejbacích komiksů a tenhle zvládnul vystihnout tak dokonale, že ani i když to trvá tři hodiny, pořád máte pocit, že nějaká půlhodinka navíc by vás nezabila. A je to taková ideální rovnováha mezi hlubokejma myšlenkama a stylizovanou akcí.
District 9 - protože udělat akční sci-fi tak, že tam v první řadě nejde ani o akci, ani o ty mimozemšťany (mimochodem kreveťáci jsou velmi, velmi cool), ale o atmosféru, a ve kterým je hlavní hrdina tak úžasně přirozenej a sympatickej, je v dnešní době... ne úplně běžný.
Wrestler - protože Darren je machr, kterej vás umí donutit milovat zpocený odbarvený monstrum na steroidech. A kterej mně na konci opět úžasně rozklepal tak, jak to umí jenom on.

Další docela fajn kousky, který se nevešly: Stáhni mě do pekla, Normal, Předčítač, Výměna
Zklamání: Nouzový východ, Andělé a démoni, 9, Harry Potter 6
Neviděla jsem (ale určitě se někdy podívám): Zombieland, Moon, Gran Torino, Gamer, Crank 2, Lesbian Vampire Killers
Neviděla jsem (a téměř určitě se nikdy nepodívám): Avatar, Twilight New Moon, Antikrist
Ten opravdu, opravdu nejhorší film: Nenarození

A ještě vypíchnutí pár starších filmů, který jsem viděla až letos a který se mi zapsali do paměti nejvýrazněji:

Lost in Translation - protože je to nádherný, jemný, vtipný, pravdivý a geniální.
Grindhouse: Planeta Teror - protože je to prostě dokonalá poklona starejm béčkovejm filmům a přitom to nepůsobí trapně, protože hlavní hrdina je velkej frajer a protože je to prostě úžasná zábava.
Requiem za sen - protože... protože je to Requiem, protože je to Darren, protože je tam muzika Clinta Mansella, protože je to šíleně silná instantní deprese.
Clerks 2 - protože mi to otevřelo dveře k flákačskejm komediím Kevina Smithe... a samozřejmě proto, že to má až neuvěřitelně vtipnej scénář se spoustou klasickejch hlášek.
Bowling for Columbine - protože mi ukázal, že dokumenty nemusí být nuda.
Juno - protože je to silnej, a přitom úžasně přirozenej film, protože je o vážný věci, a přesto je vtipnej, a protože hlavní hrdinka je sympatická dokonce i mně.
Scarface - protože je to kult. Silnej, parádně zahranej a sugestivní příběh o tom, jak málo stačí, aby se z člověka stala troska. Protože je to ten nejsmutnější feťáckej epos, jakej jsem kdy viděla. A samozřejmě kultovní Montanovy hlášky (,,Say hello to my little friends!") v tom taky hrají roli.
Nauka o snech - ani nevím proč. I když mně to napřed moc nechytlo (a ani jsem to popravdě řečeno moc nepobírala), teď na něj kvůli tý úžasaný snový atmosféře ráda vzpomínám.
Being John Malkovich - protože jak chcete dostat z hlavy film, kterej jde na lesbickou love story přes tunel do hlavy Johna Malkoviche, metafory s loutkama a podobný věci? To prostě nejde :)

Agree / disagree? Svěřte se dole.

Lost in Translation

2009-12-10T17:34:00.000+01:00

Ztraceno v překladu všichni znáte, že? Film o tom, jak Scarlett Johansson potká Billa Murraye v Japonsku, sedí spolu v baru, zpívají karaoke s Japonci a nakonec se rozloučí a každej si jde po svým. Technicky řečeno je to všecko, co se tam dělo. Ale je to perfektní film.
Zčásti za to můžou herci - Bill Murray je absolutně perfektní, úžasně roztomilej, zábavnej a přirozenej. Scarlett je.. ehm, Scarlett. Vlastně nijak zvlášť nechápu lidi, co jsou z ní nadšení, ale byla fajn. Fajn přirozená.
Každopádně mi ten film přišel hrozně krásnej. Jemnej. Optimistickej i depresivní zároveň. Na jednu stranu se člověk celej film prostě musí usmívat, na druhou stranu si pak musí nutně uvědomit, že má s hlavníma hrdinama společný víc, než by se mu líbilo. Připadá si taky ztracenej jako oni. Najednou si začíná uvědomovat, že nezapadá, že spousta věcí jde mimo něj. A navíc, je tu vztah Billa a Scarlett, že. Když vidíte, jak oba doslova rozkvetou, když si najdou spřízněnou duši, neubráníte se dojetí.
Ano, je hrozně patetický, jak se to snažím nějak vysvětlit, ale ten film je prostě nádhernej. Hrozně hlubokej a promyšlenej, ale zároveň takovej úžasně přirozenej. Je zábavnej, i když se tam vlastně nic neděje. Melancholickej i neuvěřitelně vtipnej. Navíc s parádní muzikou.

On to asi bude jeden z těch filmů, na který jen tak nezapomenete a v případě potřeby si ho vztáhnete na svůj život, že?
Miluju ten film.
Miluju.

Last seen #3

2009-11-13T19:26:00.000+01:00

Jackie Brown - další Tarantinova gangsterka, tentokrát s netypickou a naprosto okouzlující hlavní hrdinkou. Všechno co máte rádi na jeho filmech tady je, vtipnej scénář, ultrabrutální šokující vyústění nevinně vypadajících scén, skvěle napsaný postavy a dobrej výběr muziky. Samozřejmě všichni hrají perfektně, v čele s Pam Grier (bohužel sem neviděla žádný z jejích ukrutnejch béček, takže nemůžu srovnávat) a Samuelem L. Jacksonem. Provedením mě to připomínalo takový menší a skromnější Pulp Fiction, příběhem zase Kill Bill. I když postavy stráví poměrně hodně času žvaněním o blbostech (zvlášť mě fascinovali Bridget Fonda a de Niro), opravdu to nezačne nudit. A navíc závěr akce ve třech různejch provedeních a ze třech různejch pohledů je opravdu parádně natočenej. Pěkně, Quentine :) 5/5

Saw - tahle série má po x (x = 2+4) dílech poměrně špatnou pověst a já bych se do jedničky ani nepouštěla, kdyby mi matka neřekla, že je to ,,fakt srandovní". Matka má vždycky pravdu (s vyjímkou ,,Stmívání je celkem hezký"), takže do toho. Po chvilce se ukáže, že to vlastně vůbec není horor (spíš krimithriller vzor Sedm, který sem neviděla), a navíc to má poměrně dost dobře budovanou atmosféru, ať už v linii policejního inspektora, tak v příběhový linii zajatců v koupelně. V klíčovejch scénách se ukáže perfektní střih a práce s muzikou (s vyjímkou toho trapně satanskýho metalovýho songu u závěrečnejch titulků) a pak samozřejmě pointa je zcela dech vyrážející. A vtipná taky. Nemluvě už o slušný sbírce originálních poprav. 5/5

Full Metal Jacket - tak nevím. Těšila sem se na to hodně, nakonec mě to trochu zklamalo. Ne že by se na to pěkně nedívalo, ale tak nějak mi to nic nedalo. První část na výcvikový základně, s vojenskejma výplachama, songama (nejradši mám ,,Ho-Chi Min is son of bitch") a vším tím okolo byla fascinující, Kubrick parádně ilustroval armádní vymývání mozků a jeho následky. Vietnamská část už nudnější a tak nějak vyšuměla. Chápu sice, co tím chtěl Kubrick říct, ale nijak moc se mě tím nedotknul. Ale momentální atmosféru vytvořil moc hezky. 4/5

Scarface - tenhle temnej mafiánskej opus o tom, jak krátká je cesta z ubytovny pro přistěhovalce k tomu, abyste leželi mrtví ve fontánce ve vlastní rezidenci. Krásně temný, fascinující a pohlcující, opravdu, opravdu hodně silný. I když víte, že Tony nakonec umře, a i když se z něho nakonec stane hajzl, stejně je vám ho líto. Nakonec, bůh ví co ho takhle zkazilo. Může za to zcela jistě společnost. Pacino je geniální, kamera parádní, jenom tu Elviru bych bez rozmýšlení střelila do hlavy po pěti minutách. Jediný, co nepochopím, je, jak se někdo podle takovýhohle nechutnýho (i když, pravda, ohromně fascinujícího) hajzla může dobrovolně pojmenovat :) 5/5

Sweeney Todd - na první pohled dekadentní temná lovestory. Na druhej pohled dekadentní a přestylizovaná krvavá ne-až-tak-lovestory. Na třetí pohled dekadentní a přestylizovaná krvavá ne-až-tak-lovestory s muzikou, která je sice poměrně sympatická, ale rozhodně se vám nedostane pod kůži ani nikam jinam (což je u muzikálu fatální chyba). A nakonec už ani člověka moc nezajímá, jak to dopadne. Ale herci hrají i zpívají dobře, někteří výborně (Helena Bonham Carter se mně strašně líbila, Alan Rickman byl taky fajn) a některý scény, při kterejch se na něco smutně nezírá a Carterová se neobtáčí kolem Deppa, jsou docela dobrý. A ta, při který se Depp chystá za společnýho zpěvu písničky, ze který si pamatuju jenom řádku ,,pretty women", zaříznout Rickmana, je dokonce výborná. Ale jak říkám, nuda. 3/5

Kostka - nadšená Saw sem čekala další atmosférickej horor, ale tenhle nějak nevyšel. Nevím, nebylo to špatně natočený, ale nějak sem neuchopila atmosféru a pak už z toho nic nemáte. Neříkám, že by to byla vyloženě nuda, ale jenom to pozorujete, ne že byste měli pocit, že tam jste taky. Postavy nejsou nijak zvlášť sympatický a když začne doktorka hysterčit, napadne vás akorát, že by z ní byl dobrej cvičnej terč. Jediná opravdu silná scéna přijde, když se všichni šplhají přes místnost, kde jsou zvukový senzory. Jinak nic moc. A ke konci možná až směšný. 3/5

Demoverze her

2009-11-02T11:28:00.002+01:00

Demoverze her jsou parádní vynález a každá slušná hra, co chce, aby si ji lidi koupili a mluvili o ní, by měla mít svý demo. Teda, pokud to demo mít nebude, bude se o tom mluvit taky, ale tím stylem, jak jsme nedávno nadávali Borderlands. Ono to nemá demo? Nemá. To je bordel.

Hry jsou drahý (samozřejmě) a málokdo má chuť vyhodit peníze za něco, co si předem nevyzkoušel. Můžete tisíckrát koukat na videa a poslouchat od novinářů i kámošů, jaká je to paráda, ale dokud si to nevezmete do ruky sami, nemůžete mít jasno, jestli se to bude líbit vám. Takže si vyzkoušíte demo, a když se líbí, koupíte. Jasný, logický. Běžná praxe. Pokud hra demo nemá, podle mě přijde o jistý procento potencionálních zákazníků, aspoň v první vlně, kdy je hra ještě drahá a nikdo pořádně neví, co od ní čekat (zvlášť u vyhypovanejch věcí, jako Dragons Age nebo právě Borderlands). A tvrdit, že neexistence dema přispívá k rozvoji warezů, si tvrdit netroufám, ale určitě pirátům aspoň trochu nahraje. (Nevím, jak u vás, ale v mým okolí je klasická zábava brát pirátský plný verze místo dema. Místo ,,stáhnu demo, zkusím, případně koupím" se dělá ,,vypirátím, zkusím, případně dohraju, a když se mě to fakt hodně líbí a maj to někde ve fakt velký slevě, koupím".)

Další věc je, když hra sice demo má, ale tak mizerně udělaný, že plní spíš přesně opačnej účel. Vybavuju si třeba Frontlines: Fuel of War, o kterým se toho času dost mluvilo. Je neuvěřitelný, že na takovou důležitou součást marketingu, jako demo, se často normálně kašle a vyrábí se jenom tak, aby se neřeklo, se zastaralejma kódama a bůhvíčím. Na hru se dá dobrým demem perfektně upozornit, zaháčkovat hráče, ukázat jim něco, co se jim bude líbit a v pravý chvíli to skončit, aby se pak hnali pro plnou verzi a sypali peníze. Když jim dáte špatný demo, vykašlou se na vás a ještě budou o vaší hře psát na fórech to nejhorší. Co byste chtěli, když jste šetřili na demu.

Já osobně, jako někdo, kdo si kupuje hry málokdy (matka má heslo ,,co se dá stáhnout, netřeba kupovat - je to drahý a můžem to utrati za spoustu jinejch věcí, například za kytaru, na kterou nikdo z nás nebude hrát") vyžaduju, aby každá hra měla svý demo. Jednak se tak dá předem vyzkoušet, jak z hlediska herních mechanismů, tak z hlediska hardwarovejch požadavků, a potom... nevím, jestli je to divný, ale mě dema většinou ke štěstí stačí. Celej rok shromažďuju dema zajímavejch her, a když mám peníze nebo má někdo chuť mně něco koupit, zajedu si pro tu hru, která mě z dema chytla nejvíc. Pokud demo není a nemám ji ozkoušenou, prostě za ni peníze nedám. Nevím, kolik lidí uvažuje jako já, ale úplně sama v tom asi nebudu.

ZÁVĚR: Kvalitní demo dostatečně brzo před vydáním (Left 4 Dead 2 to dokážu odpustit, nebýt spoždění dema, nebyly by vtipný reakce na fórech) pro každou hru (a Borderlands zejména!), a nejenom ty tříáčkový. (Pak je ovšem otázka, jestli by to vývoje her trochu neprotáhlo a nezdražilo, a potom by hry byly dražší a... never mind.)

Last seen #2

2009-10-27T13:04:00.007+01:00

Wrestler - Darren Aronofsky potřetí. Nevím, co jsem čekala, ale rozhodně to nebylo tohle. Oba Darrenovy filmy, který jsem zatím viděla, Requiem a Fontána, byly prostě zvláštní a osobitý (a, ačkoliv nemám pocit, že bych Fontánu pochopila, taky poměrně rozsekávací, zvlášť Requiem). Tohle není ani v nejmenším zvláštní, vlastně je to dost jednoduchej a přímočarej příběh, kterej už všichni viděli několikrát. Jediný, co je na tom na první pohled pro Darrena typický, je zvláštní sekaná kamera. Každopádně se příběh rozjíždí dost pomalu a nevím, jestli je to moje chyba, ale ani mě nedokázal nijak zvlášť vtáhnout. Rourke je fajn a v některejch scénách docela dojal, ale tak jako nic moc... ani ten Mansell se nijak moc nečinil a do omrzení pouštěl starý hity od Guns'n'Roses... ale konec, to bylo kurva něco. Zůstane ve vás takovej divnej studenej pocit... 4/5

(Bonus: hráčská debata s malým klukem o CoD 4 nad starým Nintendem je opravdu roztomilá :))

Juno - moc fajn film. Vlastně docela obyčejnej, ale hrozně milej a fajn. Sympatickej a přirozenej, vtipnej a dojemnej zároveň. Juno je samozřejmě úžasně sympatická a Bleeker je opravdu rozkošnej. A má to parádní soundtrack a výtvarnej styl titulků. A fakt mě to docela dojalo, ani nevím proč :)4.5/5

9 - nevěřila sem, že by to mohlo být tak, jak všichni říkají, jenže ono je, a tak i já můžu napsat: Viděla jsem 9, je to vizuálně krásný, ale příběhově hrozně plochý, dost mě to zklamalo. Kdyby trochu rozvedli ten příběh, ne jenom co se stalo, ale proč se to stalo, kdyby scénář nebyl tak hrozně klišovitej, mohlo to být celkem fajn. A co se týká příběhu, čekala sem, že v tom bude něco víc a že to nebude tak jasný na první pohled. Taky sem už asi v půlce měla problém se sledováním děje - je hezký, že někam jdou, ale proč tam jdou, sem neměla tušení. A defakto mě to ani moc nezajímalo. 2.5/5

Blair Witch Project - mám pocit, že tomu, jakej jsem z toho nakonec měla dojem, dost uškodilo, že se o tom obecně hodně ví, o stylu, jakým je to natočený, o tom, že je to mystifikace, a prostě v roce 2009 už na dokumentárním stylu nikdo nevidí nic tak vyjímečnýho. Věřím, že před deseti lety to muselo působit jako blesk z čistýho nebe. Navíc sem udělala špatně, že sem se na to dívala v neděli odpoledne, s cynickou matkou, která to už viděla a hlasitě to komentovala stylem ,,no dyť říkám, že tam není nic vidět" a ,,nevím, cos čekala, prostě se tam budou celou dobu plazit po lese", takže atmosféra byla pochopitelně výrazně redukovaná. Ale pořád to mělo dost do sebe. A navíc je to kult, a o těch se špatně nemluví. Těším se na Paranormal Activity, prý je to následovník Blair Witch. 4/5

Markéta Lazarová - tak. Byla jsem na tom dobrovolně, zaplatila sem za to čtyřicet korun a nestálo to za to. První půlhodinu ještě zachraňuje zajímavej vizuál a velkolepá muzika, ale potom vám dojde, že vám to ječení chorálů leze šíleně na nervy a z černobílý přesvětlený patiny vás začnou bolet oči. A jelikož se mně od začátku nepovedlo podchytit základní myšlenku a pak mě začal unikat i příběh (kterej, pokud o něm mám správný povědomí, by mě stejně v životě nezaujal), takže už nebyl sebemenší důvod to dál sledovat. Jenomže na mě čekalo ještě dvě a čtvrt hodiny. Mám dokonce pocit, že sem tak na pět minut usnula, což ale nevadí, protože na plátně pořád ten stejnej člověk umíral a smrtelně chroptěl modlitby jako předtím. No. Prostě sem zvyklá na moderní vyprávěcí styl, kde všichni pořád nevzývají Hospodina. Pro mě opravdu čirý utrpení. 2/5

Let's make a trip to Slovakia!

2009-10-11T16:07:00.003+02:00

Den, kdy jste viděli Hostel, si zapište červenou fixou. Takové působivé dílko si to zaslouží.

Pár důvodů, proč je to opravdu špatný film:

Má to scénář na hovno. Cože, ono to má scénář? Nevěřím.
Nemá to atmosféru.
Eli neumí režírovat akční scény.
Eli neumí vymyslet něco, co se v rámci žánru ještě nestihlo okoukat.
Eli si v tom zcela zjevně ventiloval sexuální frustrace, protože tolik (polo)nahejch ženskejch se v ,,normálním" filmu jen tak nevidí. A sorry, tohle vidět nepotřebuju.
Eli to bere moc vážně. Když už si uvědomil, že točí totální sračku, mohl to aspoň v pár scénách elegantně shodit.
Eli zbožňuje běčkový herce, béčkovou muziku a totální klišé. Já ani ne.
Je to prostě komerční teenagerskej brak, jasno?
Zatáhl do toho Quentina!

A pár důvodů, proč se na to i přes to všechno dá dívat:

Odehrává se to na Slovensku, kde se mluví česky! A jezdí tam vlaky Českejch drah! A v televizi z padesátejch let tam běží česky dabovaný Pulp Fiction! Tyhle reálie jsou na tom opravdu asi to nejlepší. Obzvlášť roztomilý je, když si člověk uvědomí, že Eli se opravdu pokouší navodit mrazivou atmosféru slovenskou diskotékou a hity Michala Davida. A že to u Američanů možná i funguje. A cikánský děcka, co vás zmlátí kvůli žvejkačce, jsou taky rozkošný. Prostě střední Evropa je ještě horší než Kosovo. Díky, Eli!
Jedna dvě scény jsou tak úžasně hloupounký, že jsou opravdu vtipný. Já mám nejradši, když hlavního hrdinu přivážou k tý židli a řezník na něj vytahuje motorovku. Jak se k němu přibližuje, tak ale uklouzne po pár uřízlejch částech těla a náhodou dopadne na ostří. Pevně věřím, že Eli to nemyslel vážně, ale inspiroval se Evil Deadem.
Na hlavního hrdinu se dá celkem i koukat. Ne tak dalece jako na, dejme tomu, Freddyho Rodrigueze v Planetě Teror, ale dá.
Útěk v doprovodu jednooký Japonky je vlastně celkem fajn...
...a vlastně jsem se ani moc nenudila, kromě násilnejch scén.
A natočil to ELI!

Samozřejmě že je to příšerná kravina. Ale je svým způsobem prostě roztomilá. Nesnažím se to stavět na úroveň Planety Teror (která byla dokonalá), ani tím Eliho neomlouvám, ani nemám pocit, že by to snad všechno bylo zamýšlený (jakože nebylo), a kdyby se to odehrávalo třeba v Německu, tak jsou všechny ,,klady" v prdeli, ale takhle... Eli Eli!

Poznámka: podruhý to už ale asi nezkousnu.

Last seen #1

2009-09-29T10:26:00.006+02:00

V Bruggách (In Bruges) - na první pohled černá mafiánská komedie Tarantinova stylu, ale ve skutečnosti ne tak úplně. Jo, jsou tam super hlášky, ale ke konci (vlastně už tak od půlky) se začíná vytrácet to ,,komedie" a je to nečekaně drsný a temný. Konec je úžasně udělanej, citlivej a hlavně překvapivej. Práce s muzikou už vypadá trošinku pateticky, ale to jenom, když se v tom porejpáte, takže se nerejpejte a užijte si smrt hláškujícího Collina Farrela a jeho kámoše. A krásný město, že. Moc příjemný překvapení, zvlášť pokud podle plakátů čekáte taky "jenom" komedii. 4/5.

Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád atomovou bombu (Dr. Strangelove or How I learned to stop worrying and love the bomb) - bizarní, bizarní. Jako všechno od Kubricka. Neodolatelná válečná satira se spoustou opravdu hodně divnejch zelenejch mozků, opravdu hodně divnejma politikama, jejich opravdu hodně divnejma plánama a tím nejlepším z nejlepších, doktorem Divnoláskou (hraje ho výbornej Peter Sellers), což je opravdu parádní náckovský hovado, kterýmu to občas škube pravačkou a oslovuje prezidenta USA (hraje ho taktéž Peter Sellers) ,,mein führer". Jo! A Oválná pracovná vypadá jako vnitřek kosmický lodi. Jo! A telefonickej rozhovor s ruským premiérem prostě zbožňuju. Jo! A co teprv ten patriotickej pilot s kovbojským kloboukem... a ta válečná melodie, která doprovází všechny scény z letadla... a absolutně absurdní zápletka s absolutně absurdním vyvrcholením. Jo! Prostě must-see. 4.5/5

21 gramů (21 Grams) - dlouho doporučovanej film. Syrový drama s několika hrdiny, jejichž příběhy se v jednom okamžiku protnou. Což je poměrně běžně používaný, že. Ale aspoň na mě vždycky funguje, nevím proč. Má to parádně napsaný a zahraný postavy (MILUJU Benicia del Tora, MILUJU) a to vyprávěcí schéma, kdy vidíte jenom různý kousky různě přeházený, takže napřed se v tom vůbec nevyznáte, ale potom si to začnete skládat jednotlivý částečky dohromady, je parádní a tvoří aspoň půlku působivosti filmu. A taky jak je to hrozně realistický, takovýto ,,tohle se může stát i vám" tady platí úplně stoprocentně. A navíc, což to dělá ještě mnohem drsnějším, žádná z postav není špatná. Všechny dělají chyby, ale jejich jednání se v každým případě dá pochopit. Pochopíte je a pak je litujete, protože... protože život je pěkná kurva, že? 5/5

District 9 - sci-fi s mimozemšťanama. LEVNÝ sci-fi s mimozemšťanama. Všichni jste už určitě stihli zaregistrovat, že to není tak příšerný, jak to zní, a pochopitelně že jsem zase poslední, kdo o tom píše, ale je to jedno z nejlepších sci-fi, co sem kdy viděla. Ta paráda kupodivu spočívá v tom, jak je to úžasně přirozený. Opravdu mi nepřišlo vůbec nic divnýho na kreveťácích, kteří se chovají jako nejhorší gangsteři, mluví anglicky a jmenujou se Christopher Johnson nebo jak. Plus ten dokumentární styl ze začátku, plus perfektně zahranej Wikus, příběh, ve kterým se neztrácíte, ale přesto není nijak nablble jednoduchej... Nevím, jak dál obhájit to, že se mi opravdu hodně líbilo scífko o obřích krevetách, ale líbilo a moc. A nejsem sama, že? A mimochodem, ten konec... chm chm, drsnej, drsnej. Ne, vážně to bylo smutný. A zvláštní. A vůbec. 5/5

How I learned to love mr. Jack

2009-09-27T10:11:00.005+02:00

Jsem pochopitelně poslední ze všech, kdo přišel na to, že pan Jack White umí dělat fajn muziku. Ti ostatní na to už nepřijdou nikdy. Jako vždycky, cha cha. Vždycky poslední, kdo uzná všeobecně uznávanej fakt, kterej celou dobu popíral jenom, aby se neřeklo, že snad má stejnej názor jako ostatní.

Každopádně, o Whiteovi se pořád tvrdilo jenom to nejlepší. Na co hrábne, to všichni hudební recenzenti (pakáž jedna) vychválej až na půdu. Dlouhou dobu jsem měla pocit, že se bez něj, případně celejch White Stripes, klidně obejdu a vystačím si s jejich akcí v Coffee and Cigarettes (kapitola ,,Jack ukazuje Meg Teslův transformátor" byla rozkošná). Chyba chyba. White Stripes jsou okouzlující. JACK je okouzlující. Nevím, jestli Meg pro White Stripes skládala nebo ne, ale nejsem si jistá, co by z nich zbylo bez Jackova mňoukání a jeho kytary.

Postupem času jsem došla k názoru, že jeho kouzlo spočívá v jeho stylu hraní na kytaru. Zní prostě nějak jinak. Identifikujete ji ve všech jeho projektech. (Není třeba pátrat, co připomíná. Každýmu zcela zjevně připomíná to, co by chtěl, aby mu připomínala. Otci připomíná Zepeliny a ptá se, jestli White Stripes jsou stará skupina. Cha.)

A navíc prostě umí skládat dobrou muziku, obklopit se solidníma lidma a dobře ji zahrát. Viz Another Way to Die. Jedna z vůbec nejlepších bondovskejch písniček. A to s ním zpívá Alicia Keys!

A na závěr něco s Allison Mosshart. Podle ohlasů nad zbytkem alba výrazně vyčnívá, škoda.

Imagine - Perfect Circle

2009-09-22T18:08:00.004+02:00

Originál od Lennona nemám ráda. Kecy o světovým míru uměj být nehorázně nudný.

Ale pokud se to hodí do postapokalyptickýho hávu, dostává to jinej rozměr, kterej mě prostě vyhovuje mnohem líp. Je to černý a možná trochu monotónní. Ale ta atmosféra je úžasná.

Moc fajn, tahleta grupa.

Díky,Montano.

O TAMTOM pocitu

2009-09-19T17:50:00.004+02:00

Včera jsem si byla v Brně pro Burnouta. Nechápu sice, proč jsem tak toužila zrovna po něm (závodní hry jsem nikdy nehrála), ale budiž. Vytáhla jsem na něj dvě stovky a něco a byla spokojená. Asi jsem prostě děsně prozíravá.

Byla jsem totiž hrozně moc nadšená. Z toho intenzivního, hutnýho pocitu z destrukce. Letíte v protisměru provozem, z plechů na boku vám odlítávají jiskry, jak vrážíte do všeho okolo, všechno se blejská, Avril Lavigne ječí (BTW, věděli jste, že existují minimálně čtyři jazykové verze písničky Girlfriend, všechny se vyskytují v playlistu Burnout Dominator a to hned za sebou?) a vy prostě letíte, letíte a každýho, kdo vám bude stát v cestě, sejmete. (I ty ostatní.)

Ehm, i z objektivního hlediska je ta hra dobrá, samozřejmě. Teda, provoz by mohl být hustší. V autě by občas mohl sedět řidič. Ale jinak technická dokonalost. (No, možná ještě nahradit spoustu indie ,,nikdo-o-nich-nikdy-neslyšel-a-ani-neuslyší" kytarovek v playlistu něčím výraznějším.) Ale nikdy si nebudu pamatovat nablejskanou grafiku, ale to, jak je ta hra zábavná. A TEN pocit radosti z destrukce. Chci znovu! :)

Mimochodem, zvláštní je, že nehledě na rychlost, v každý situaci prostě víte, co se na obrazovce děje. (Ano, ježek Soník nechává pozdravovat.) Vyzdvihnutí hodné.

Proč nerada chodím na animáky

2009-09-14T17:42:00.003+02:00

Ne že bych neměla ráda animáky. Principiálně proti nim nic nemám, některý se mi dokonce docela dost líbily (ale většina z nich není od robotího Pixaru). Jenom na ně nerada chodím do kina.

Důvody jsou dva.

Za prvé: český dabing. Originál se podle mýho názoru nedá nahrazovat už z principu a právě animáky a blockbustery jsou v našem malinkým kině jediný filmy, který se berou s dabingem. Vím, že občas se povede kvalitní dabing, ale podle mě by se filmy měly nechávat v originále v každým případě. Předabovanej film není ten stejnej film.

Druhej důvod je, že děsně nerada chodím do kina, když jsou tam děti. Na všech animácích, co jsem kdy byla, byla ohromná spousta dětí s rodiči. Až se zdá, že nezáleží, co je to za film, hlavně že je kreslenej. Mám pocit, že kdyby to šlo u nás, vlezou i na Valčík s Bašírem. To mě štve nejvíc - i když máte veskrze dospěláckej animák, vždycky jsou tam děti, v tom nejideálnějším případě znuděný a otravující všechny okolo. Nemám ráda děti, protože mluví pořád hodně nahlas. Nesnáším teenagery, protože mají pocit, že ví všechno nejlíp a ohromně cool hláškama komentují ty nejpůsobivější scény. Ale to je jedno. Nejzvláštnější mě přijde ten princip: kreslenej film - něco pro děti. Co uděláme? Vezmeme tam děti. Co na tom, že to třeba vůbec nepoberou. Vykašlete se na to a místo Koralíny je vemte třeba na Rychlí a zběsilí, Wolverina nebo Terminátora. To je jasný jako padlej sníh.

(A proč to vlastně řeším? Protože chci jít na Devítku a bojím se spousty děcek, co to nebudou chápat a nic jim to nedá. Ale co, nějak se to přežije.) (A na Up nejdu. Je to dabovaný a od Pixaru. A bude tam taky pěknejch pár děcek.)

Drag Me To Hell

2009-09-10T16:15:00.003+02:00

Hele, to bylo fakt něco strašnýho.

Z traileru to vypadalo jako seriózní horor a ono to bylo cokoliv jinýho, jen ne seriózní horor.

Ve skutečnosti jsem vlastně seriózní horor nečekala. Po recenzi na FFfilmu jsem šla na gore, který se před nedávnem ukázaly jako záležitost přesně pro mě. (Ale pořád umím ocenit jemné, něžné filmy, samozřejmě. Slashery jenom, když nechci přemýšlet.)

Nebyl to gore.

Těžko to zařadit do žánru (pokulhává i označení ,,hororová komedie"), ale byla to děsná volovina.

Šíleně zábavná.

Moje chyba zřejmě je, že jsem neviděla Evil Dead, protože soudě podle ohlasů to byla modernější verze Evil Deadu. Takhle sem na to fakt nebyla připravená. Nádherně běčkovej prolog, hezký. Fajn titulky, který vypadaly natolik cool, až kamarádka řekla ,,jo, asi si to přidám do oblíbenejch filmů na Lidech". Sympatická blondýna a supervtipnej japonec, hezký. Když přišla cikánka, už to trochu nesedělo. A potom se to rozklížilo úplně a já zapoměla na horory a gore a začala se bavit. Já a ještě borec z druhý C, co seděl ve stejný řadě. Pak už to zjevně nikomu vtipný nepřišlo.

No, ono to všemožný ocucávání a blití všeho možnýho šlo těžko brát vážně a pokud bych na to neměla žaludek (jako kamarádka, která už při scéně v autě byla znechucená), taky bych se nesmála.

Hele, těžko to popisovat. Neuvěřitelně zábavný od začátku do konce. Parádní násilnická béčková bizarní zábava. A super konec. Doporučuju. Možná radši na DVD, v kině, když se vedle vás usadila asi desetičlenná parta teenagerů, kteří přišli na slasher, a neustále se smáli ,,vážnejm" scénám a okázale se nahlas bavili, když se měli vážně smát, to bylo trochu nepatřičný.

Jó a mimochodem... jedna postava tam, když ji posedne ďábel, mluví česky. A kamarádka si to do oblíbenejch filmů nedala.

Lobo: zábava pro celou rodinu

2009-09-06T11:17:00.006+02:00

,,Filmy pro celou rodinu" je podle mě protimluv. Neexistuje film, kterej by děcka pochopily a zároveň nebyl hloupej a byl dostatečně cool. Teda jo, vzpomínám si na Dalekou cestu, kde byla holčička, kačenky, letadýlka a bylo to ohromně dojemný, nebo Turbulenci, kde byla holčička, letadlo a žádná kačenka, a byla to tak bizarní kombinace akčního filmu s jakýmsi dětským elementem, až to byla nehorázná blbost, ale to je jedno.

Jsou látky, který si o zpracování do podoby rodinnýho filmu říkají. Třeba ztracená zvířátka, osamělé statečné děti, outsideři.

Jsou látky, ze kterejch zábavu pro celou rodinu prostě neuděláte. Třeba rodinej film z írácký války. Nebo rallye Paříž-Dakar.

Pak jsou látky, o kterejch by každej soudnej člověk řekl, že to není možný, a producenti to přesto zkusí. Příklad: Lobo.

Lobo je borec a nejoblíbenější postava pubertálních fanoušků komiksů. Jeho čas přichází tak ve čtrnácti, kdy už jste staří na Trollí války (roztomilá záležitost pro holčičky) a moc mladí na Moorea (moc se mluví a ta politika... pche). Je velkej a modrej, chlastá a kouří, miluje metal, mluví ohromně sprostě, má ohromný bouchačky, skvělý hlášky, dost dobrou motorku, železnej kříž na krku a oddělal Batmana, Supermana i Santu Clause. (Myšák Mickey by si měl dávat pozor.) Což ho automaticky staví do role největšího vzoru pro zlé chlapce, kteří potřebují zásobárnu hlášek.

Každej, kdo má rád komiks, měl někdy období, kdy miloval Loba. Nejsem vyjímka, s láskou vzpomínám na ohmatanej a tabákem vonící výtisk Lobo versus Maska, kterej mně půjčil kamarád. Bylo moc fajn sedět na lavici a smát se násilným věcem a elegantním narážkám (,,jsem drobný podnikatel* (*kriminální oportunista)"), který nikdo nechápal.

No, a teď bude film Lobo.

Už jsem o tom jednou s někým mluvila. Že by to nemělo smysl, pokud by to nebylo kreslený. A ten druhej optimisticky namítnul, že ,,Hellboy byl přece taky fajn" a tím se to uzavřelo.

Jó, tak Lobo rozhodně nebude tak fajn. Předně je PG13 (nevím, jakej rating měl Hellboy, ale ten v každým případě rozhodně není tak postavenej na násilí), takže žádná krev, sprostý slova, nekorektní hlášky, násilí (nedejbože sexuální!), a to bych se vsadila, že mu ještě nádavkem seberou cigáro. A navíc bude Loba na jeho cestě za ,,uprchlíky z meziplanetární věznice" (ale dostaňme je živé, Lobo je sice žoldák, ale žádné násilí!) doprovázet ,,dospívající dívka z maloměsta". (Do téhle role doporučuju Miley Cyrus. Když už, tak už.) Stoprocentně se nakonec ukáže, že ,,ten hajzl" má dobrý srdce. Což nemá, ale na předlohu všichni serou.

Režírovat bude Guy Ritchie, což není dobrá volba (tak co to má sakra být? Fantasy? Hoďte tam del Torra. Hezký obrázky? Snyder. Brutální černočerná jízda? Rodriguez. Tklivá rodinná záležitost? Někdo z mnoha noshledů pana S. se toho rád ujme. Ale Ritchie? Ehm. To tam budou gangsteři?). Natáčet se začne příští rok. Do tý doby s tím musí někdo něco udělat, protože tohle by nešlo.

(Jó, a ještě něco. Na ČSFD píšou, že si ,,studio myslí, že publikum potřebuje ,hrdinu, se kterým se může ztotožnit'", ale upřímně nevěřím, že by někdo něco takovýho vypustil z huby.)

O japonských televizích a šesti reprácích

2009-09-03T15:30:00.010+02:00

V životě sem nezatoužila po LCD televizi. Fakt. S vědomím toho, že se nám sype barák na hlavu a auto sice ne na hlavu, ale sype, jsem si zakázala jakýkoliv myšlenky na hádéčka, prostorovej zvuk, optický kabely, nedejbože upgrade černý Sony bedny na nextgen.

Týjó, o tolik jsem přicházela.

Jednou otec odjel do banky a přijel s televizí. Placatou! Extra z obchodu, ne kdesi sebranou! A na obří krabici přívětivě mrkalo logo LG! Jak bych tak řekla, byl to hardkór. Už i ty televizní pořady byly hardkór. Teda, Snídaně s Novou není snesitelná ani teď, ale snažila se. Potom někdo přišel na to, že se do toho dá strčit DVD! Jo, fakt, přímo do televize! Strčila jsem Sin City.

Super volba, fakt. Krev nikdy nebyla tak červená.

A co teprv hry! V Soul Caliburu sice krev pořád neteče a sestřin Harry Potter (já se toho nikdy nedotkla, přísahám!) je pořád stejně ohavná... ohavnost, ale ten zbytek! Call of Duty konečně zase aspoň na chvilku hratelný! Gran Turismo 4 AKA nejnudnější hra na světe prostě a totálně okouzlující! (Do tý doby, než jsem byla nucená odkroužit si pár koleček po Fuji AKA nejnudnější trati na světě.) God of War super, jako ještě nikdy.

Ale všechno je to hovno oproti Tomb Raideru. Ne, nemyslím Last Revelation, mojí nejnejnejoblíbenější hře do tý doby, než jsem zkusila tu druhou, kterou mi tatínek s maminkou před šesti lety koupili PéEsDvojce. Myslím božskou Anniversary. Okouzlující, nádhernou, atmosférickou Anniversary. Atmosférickou a nádhernou i na tý sračce, co jsme měli předtím. A copak teď. Vodopád nádhernej, tyranosaurus patřičně ohavnej, zaprášený kobky a Koloseum, všechno veliký a realistický, organický, úžasný. Jó, prostě úžasný.

A druhej den ještě domácí kino. Jó, to už je něco. Domácí kino od Sencora za pár tisícovek z bazáru. PéEsTrojka by byla lepší, samozřejmě. Ale i tohle je moc fajn. První zkouška - Nirvana MTV unplugged in New York. Je úžasný slyšet basu. A když Dave Grohl třískne do kopáku, všichni sebou cuknou. Protože ten subwoofer je šílená zbraň. Druhá zkouška - Rambo II. Otec je jak šílenej, protože mu nehrajou všechny repráky a hledá chybu u nás. Chm, někdo mu měl říct, že v pětaosmdesátým se ještě dělalo ve stereu. Ale všichni stejně mlčí a baví se.

Kdo se může divit?

Jó, teď už sme někdo. Máme svou vlastní japonskou televizi jak místní kapitalista a vlastní přehrávač s šesti reprákama jako otcův kámoš z práce, kterej rád Tarantina, ale taky Rudýho barona a Pink Floyd AKA nejnudnější kapelu na světě.

Bože, potřebuju si sehnat ten živák RATM. V pět jedničce to bude hudební orgasmus.

Inglorious Basterds

2009-08-28T12:13:00.009+02:00

Warning: následující článek i všechno, co kdy napíšu o Tarantinovi, bude zcela a totálně zaujaté, jelikož jsem Tarantinův fanoušek, a to tak, že hodně. Konec warningu.

Spoiler alert.

Na Bastardy všichni hrozně moc čekali. Já taky. A to do tý míry, že jsem na sestřiny výhružky smrtí odpovídala ,,až po premiéře Bastardů, prosím". To samo o sobě není normální.

Ten film taky není normální. Ale je to typický Tarantinovo dílo. Připomíná kombinaci Pulpu, Gaunerů a Kill Billa, a to všechno oblečený do náckovskejch uniforem, elegantních šatiček a špinavejch uniforem. A je to super. Vážně hrozně super. Dokonce ÚPLNĚ NEJVÍC SUPER. Nevím jestli pro všechny, nebo jenom pro Tarantinovy fanoušky, nebo jenom pro mě, ale vzít si to nenechám.

Bastardi mají příběh. No ano. Je poměrně chatrnej, ale je to příběh. A navíc si už u Tarantina všichni zvykli, že základní dějová linka je jenom záminka pro sáhodlouhý konverzace, při kterých se všichni až nehorázně baví, případně nádherný souboje. Tady je to stejně. Koukáte střídavě na skupinu amerických židů, vedenou poručíkem Aldo Rainem (Pitt - mnohem lepší a zábavnější než v tom patetickým dramatu o B.B.), kteří si říkají Inglorious Basterds a neuvěřitelně zábavně skalpujou nácky a na mladou židovku, která se skrývá za falešnou identitou a vlastní kino, kde shodou okolností proběhne premiéra nového německého válečňáku. Ona i Bastardi si pochopitelně nemůžou nechat ujít příležitost a chystají ohromnou sabotáž.

To je všechno.

A na to máte navěšený úžasný scény, kdy nevíte, jestli je to vlastně k smíchu, ale smějete se. Protože to je úplně nejvíc super. Hned úvod, kdy esesák Landa, přezdívaný ,,lovec židů", vyzpovídá francouzského farmáře, o kterém už předem ví, že ukrývá židovskou rodinu, což se všechno děje bez hudebního doprovodu, v sáhodlouhých záběrech na nervózního farmáře a bodrého nácka (hraje ho jakýsi Christoph Waltz a je tou úžasnou kombinací bodrosti, úlisnosti a chladnosti úplně nejvíc super). Cosi v tý nervóznosti tý scény, dlouhý minuty ticha, kontrast mezi těma dvěma, vás nutí se smát. A to se bude ještě párkrát opakovat. Třeba v baru, kde se dvojitá agentka, něměcká herečka, schází se třema z Bastardů a náhodou se přitom připletou k oslavě esesáků. Skončí to nečekaně špatně - na to, že je v místnosti spousta nácku s kartama přilepenejma na čele. Vůbec ty nejsilnější/nejzábavnější scény mají hodně nečekanej vývoj. Většinou hodně brutální. Ale stejně je to sranda.

Když vidíte Bastardy v akci, je to neméně super. Pitt je ,,správnej americkej hoch", co mluví protivně drsným tónem a má typický drsný hlášky. Eli Roth vytřískává náckům mozek z hlavy baseballovou pálkou, a svým stylem hraní na plátně nahrazuje Tarantinovy ukecaný camea z filmů od Rodrigueze. Til Schweiger je ten zlej, chladnej a drsnej (a mimochodem, scéna, kdy ho Bastardi vysvobozujou z vězení je... neodolatelná. A úplně nejvíc super.). A ty ostatní si nikdo nepamatuje jménem, ale jsou fajn. Samozřejmě.

I ostatní hrají dobře, včetně Diane Kruger, která mě nikdy k srdci nepřirostla. A pochopitelně nezapomenout na Melanii Laurent jako mladou židovku, majitelku kina, kde se bude ona akce odehrávat, předmět zájmu mladého německého válečného hrdiny a jedinou, která se zachránila, když Landa na začátku filmu vyvraždil její rodinu. Když se nad tím potom zamyslíte, celá její příběhová linka (téma ženské pomsty) dost připomíná Kill Billa.

Vadilo mě, že:

je tam moc málo scén, kdy Bastardi skalpujou nácky,
že Eli Roth řekne de facto jenom dvě věty,
že se k těm čtyřem jazykům, kterýma tam mluví (angličtina, francouzština, italština, němčina) nevecpala čeština, když už se Landa zmiňuje o Praze,
že je tam dost situací, který jsou vitpný srozumitelně širokýmu publiku a na první pohled i lehce prvoplánový.

Ale jinak to bylo úžasný. Úžasný. Vtipný a brutální od začátku do konce. Pokud vám přijde vtipný, že Pitt vyřezává těm náckům, co pustí, na čelo svastiku. A že je Shoshaně (židovka s kinem) nabídnuto Landou mlíko (Shoshana s rodinou se ukrývala na mléčný farmě, super narážka, ne?).

Takže, ehm, bude trapný dát nejvyšší hodnocení?

A na závěr ještě dialog:

,,Slyšel jste to? To vám můj revolver míří na varlata."

,,Proč mi svým revolverem míříte na varlata?"

Vitpné? Odpověď není důležitá, táhněte na to VŠICHNI.

World of Goo

2009-08-08T11:20:00.003+02:00

Tvrdí se, že World of Goo je dobrá hra. Třeba na Hrej píšou: ,,Nezávislá hra v nejlepší formě: promyšlená realizace jednoduchého nápadu, z něhož ždíme maximum a zasazuje ho do zajímavého dějového kontextu." Na Metacriticu má hodnocení 90/100 (PC verze) a 94/100 (Wii verze). Já jsem ovšem pravděpodobně druhej člověk na světě, kterej se z ní neposadil na zadek. Jistě, má to ,,okouzlující prezentaci" a ,,hluboký příběh" (cosi o konzumní společnosti), a samozřejmě nápad se stavěním konstrukcí z bláta je ohromně originální a zajímavý a všechno, jenomže ta hra se nedá hrát.

Osobně (= laicky) vidím problém v tom, že nejsou jasně určený pravidla. Třeba když stavíte vysokou věž, můžete si říct, jasně, nějaká fyzika funguje, a tak jí dáte široký základ a postupně sužujete. Jenomže fyzika nefunguje důsledně, a tak se vám (navzdory zákonům logiky) věž neustále třepe a třepe a hroutí a hroutí, až se na to vykašlete. Je to neuvěřitelně frustrující: podle mě totiž překonání úrovní nezáleží ani tak na tom, CO udělat, jako spíš JAK toho dosáhnout. Což není nejsnažší, když nevíte, jakými pravidly se řídit a co si ještě můžete dovolit. Nakonec vás už ani netáhne dál zvědavost, s čím designéři přijdou v dalších levelech.

Nechci, aby mě všichni špatně pochopili. Indie hry, které od ničeho začali dělat dva nadšenci, aby s nimi nakonec dobyli svět jsou ohromně sympatická věc. World of Goo samu o sobě ani nemůžete nesnášet jako jiný hry, který vám nejdou (javovej Worms Golf, například). Na to je moc... sladká a nevinná a barevná a okouzlující. O to víc naštve: i když bych se do toho ráda ponořila, ten přiblblej herní systém mi to nedovolí. Je to moje chyba?

Poslední dům nalevo (6.5/10)

2009-07-21T14:34:00.007+02:00

Řekněme si hned zkraje, že Poslední dům nalevo z roku 2009 je remakem Posledního domu nalevo od hororové legendy Wese Cravena (Vřískot, Noční můra v Elm Street, původní Hory mají oči) z roku 1972, a dodejme, že jsem původní film neviděla. Tak.
Hlavními hrdinkami filmu sice oficiálně měly být dvě sedmnáctileté dívky, Mari a Paige, ale mnohem výraznějšími postavami jsou jak Marini rodiče, tak parta uprchlých zločinců, na kterou Mari a Page natrefí - magor Krug, jeho sadistická přítelkyně Sadie(!), bratr Francis a -náctiletý syn Justin, který vzbuzuje větší lítost než obě mrzačená a znásilňovaná děvčata. Ta jsou vlastně jenom záminkou k tomu, aby se přikročilo k hlavní zápletce - Marini rodiče berou spravedlnost do vlastních rukou. Než se k tomu ale dostaneme, musíme přetrpět jak zkratkovitý a těžko pochopitelný úvod, tak poměrně hloupě podané seznámení Mari a Paige s Justinem a následně, když už se násilníci dají do díla, ještě pokusy obou děvčat o útěk (zejména scéna se zapalovačem je až trapná) a jejich následné potrestání. Jakmile ale Paige umírá a Mari je ,,zastřelena" (později se ještě probere), můžete se těšit na solidní podívanou. Naše parta magorů a Justin, který se žádných vražedných orgií neúčastní, spíš naopak, hledá v dešti úkryt... na chatě Mariných rodičů. Ti nemají ani tušení, o koho jde, spolknou jejich historku o autonehodě, ochotně se oně postarají a nabídnou jim nocleh. To s sebou dle očekávání přináší zajímavé situace, kdy si nejprve násilníci uvědomují, kdože je dcera těchto naivních lidí, a následně i rodiče zjišťují, že právě tahle zvláštní parta je zodpovědná za stav jejich dcery, která se mezitím doplazila na verandu domku. V této fázi je film nejzajímavější - napětí se stupňuje každým pohledem a říkáte si, kdo začne první.
Jakmile se ovšem přistoupí k pomstě, kdy se subtilní manželský pár chápe seker a bůhvíčeho ještě, s napětím čekáte snad jenom na další originální smrťák (jiné slovo pro to je fatalita anebo zakončovák. Z herní terminologie :D) - a že originální jsou. Na dřez a mikrovlnku se už nikdy nebudete dívat stejně jako předtím.

Poslední dům nalevo je jeden z... no, nevím jestli nejlepších, ale rozhodně nejméně hrozných hororů poslední doby, jelikož narozdíl od poměrně prázdného a lehce směšného Krvavého Valentýnu nebo teenagersky uječeného Pátku třináctého je sice dost násilný, ale ne tím způsobem ,,ukážeme jim, co si všechno můžem dovolit" a, a to hlavně, NENÍ TO ŽÁDNÝ SLASHER. Vážně.

The Last House on the Left (2009)

režie: Dennis Iliadis

hrají: Sara Paxton (Mari), Martha MacIsaac (Paige), Garret Dillahunt (Krug), Aaron Paul (Frances), Riki Lindhome (Sadie), Spencer Treat Clark (Justin), Monica Potter a Tony Goldwin (Mariny rodiče)

ČSFD hodnocení: 67%

IMDb hodnocení: 6.8/10

Crash (5/10)

2009-07-18T13:34:00.013+02:00

Aby bylo jasno od začátku, mluvím o Cronenbergově Crashi z roku 1996, ne o oscarovým sociálním dramatu Paula Haggise (2004).

Filmový Crash je dílem známého úchyla Davida Cronenberga (z těch známějších má na svědomí např. Mrtvou zónu podle Stevena Kinga, Nahý oběd podle W. S. Burroughse nebo o něco normálnější Dějiny násilí s Viggem Mortensenem), ovšem původní nápad s orgastickými bouračkami pochází od spisovatele J.G. Ballarda (který letos zemřel). Pokud jste ale původní povídku četli (jako já), možná vás zklame, že film má s ní společnou jenom tu základní myšlenku a postavy Vaughana a vypravěče (ve filmu pojmenovaný prozíravě James Ballard). A jednu dvě scény. A je horší. Ne MNOHEM horší, ale O NĚCO horší.
Film i povídka se zabývají zvláštní teorií automobilových nehod jako sexuálního prožitku a zavádí nás mezi bizarní skupinu, která na této teorii postavila svůj (sexuální) život - stárnoucí závodník, po bouračkách zohyzděná mladá dívka v koženém a podobná individua... a Vaughan, de facto hlavní hrdina (když si odmyslíte Jamese Ballarda, kterého hraje neuvěřitelně protivný James Spader - nejenže má odporný rozcuch a odporně chlapečkovské vzezření, ale ještě nosí odpornej svetr). Vaughan (hraje ho mně doteď neznámý Elias Koteas - jinak hrál třeba v Nadaném žákovi Bryana Singera nebo skvělé Simone Andrewa Nicolla) vypadá na první pohled jako rachtitický automechanik (a neuvěřitelně mně připomínal kombinaci mého strýce-automechanika a Roberta Kubici, co jezdí F1), ale jeho zjizvená tvář, tón jeho hlasu, když potichounku mluví o nehodě Jayne Mainsfieldové, to všechno je... sakra, jak to říct? Prostě je jeho postava úžasná. Úžasně znepokojivá.
Film začíná nehodou Příšerného Spadera, při které je zraněn on i další účastnice nehody, mladá doktorka Helen (Holly Hunter z Piana), jejíž manžel na následky nehody zemře. Oba při tom ,,prožijí pocity blízké orgasmu" (to jsem opsala z ČSFD. Nevěděla jsem, jak to popsat.) a o pár dnů později už s ostatními podobnými magory sledují, jak Vaughan s přáteli předvádí dokonalou nápodobu smrtelné nehody Jamese Deana. Zbytek filmu se jezdí, bourá a souloží (stylem ,,každý s každým"). Někdy to všechno najednou. A to je všechno.
To pochopitelně neznamená, že by na tom filmu nebylo nic dobrýho. Třeba skvělá atmosféra, tíživá a dusná. A ta sbírka bizarů u Vaughana doma (vlastně v jeho dílně, on žije ve svým autě, že) je rozkošná. Jistým způsobem. A pak pochopitelně Vaughan sám, pro mě osobně nejrozporuplnější a nejvíc fascinující filmová postava od dob Alexe z Clockwork Orange. Je jenom otázka, co tím filmem chtěl Cronenberg říct. Postrádá mrazivé vyvrcholení z knížky, kde Vaughan stráví prakticky celý život plánováním bouračky, při které zemře společně s jednou herečkou, tu bouračku i uskuteční, ale ta herečka narozdíl od něj neumře, takže byste správně měli cítit, jak je to hrozný a jak byl jeho zvrácenej život vlastně totálně marnej. Ve filmu to tak není. Vaughan prostě umře. Jenom tak, hrozně rychle a z ničeho nic, takže si ani nejste jistí, jestli vážně umřel. Pak vás ještě čeká závěrečná soulož u dálnice za svodidly a konec. Tečka. Vaughanova smrt by správně měla být vyvrcholením toho filmu. Ale možná že by to pak bylo až moc komerční, že.
Když se na to dívám zpětně, byly v tom filmu vlastně tři scény, který stojí za zapamatování - první, když se poprvé pořádně potkáváme s Vaughanem, když před partou úchylů předvádí bouračku Jamese Deana. Potichu mluví do mikrofonu a laská se s kapotou auta (přesná replika Deanova ,,Little Bastard"). ,,Don't worry, that guy's gotta see us. Don't worry, that guy's gotta see us."... Druhá, když je Vaughan s hlavním hrdinou Ballardem a jeho manželkou v myčce aut. Pomineme tu idiocii toho, že se před Vaughanem všechny ženský bez vyjímky okamžitě svlíkaj a zaměříme se na následky - tahle scéna, kdy se spolu (poměrně brutálně) vyspí v autě za Ballardova tichého souhlasu, mě ujistila v tom, že Vaughan není dobrej člověk. A třetí vrchol pro mě byl sex Ballarda z Vaughanem, zvráceně přitažlivě něžný a zároveň smutný. Kdyby jen pro tyhle tři scény a pro Vaughana stojí za to Crash vidět, i když nemá příběh a jeho artovost, kterou by se to dalo omluvit, je diskutabilní.
Kdyby se to natočilo trochu konvenčněji, mohlo z toho být mrazivé dekadentní drama, ale Cronenberg se ztrácí v hutné estetice blyštivého kovu kapot, kožených sukní, jizev a krve. Určitě jsou lidi, kteří to ocení a i ,,zcela normální" lidi přitom občas zamrazí, ale smutný příběh o ztraceném životě jednoho magora bych osobně ocenila víc.

CRASH (1996)
režie: David Cronenberg
hrají: James Spader (J. Ballard), Holly Hunter (dr. Helen Remington), Elias Koteas (Vaughan), Deborah Kara Unger (Catherine Ballard)
ČSFD hodnocení: 68%
IMDb hodnocení: 6.1/10