Filmové shrnutí roku 2009

Tenhle rok jsem zřejmě viděla víc filmů než kdykoliv předtím (díky bohu za torrenty, vypalovací software a domácí kina), ale většinou to byly filmy starý, který už viděli všichni kromě mě. Přesto jsem zvládla dát dohromady top 5 kousků z roku 2009. (Top 10 by byla už asi nad moje síly.)

Top 5 roku 2009:

1. Inglorious Basterds - protože Tarantina miluju a na tenhle masterpiece se čekalo až moc dlouho. A taky proto, že je to prostě neodolatelná zábava. Je to cool, je to vtipný, svižný, drsný, kontroverzní, je tam Eli Roth s baseballkou, Hitler, parádní muzika... Prostě masterpiece :)
2. Koralína - pro mně první setkání s Gaimanem, který mně úplně okouzlilo. Je to roztomilý, temný, půvabný a znepokojivý a přitom to funguje.
3. Watchmen - protože Zack Snyder je master hejbacích komiksů a tenhle zvládnul vystihnout tak dokonale, že ani i když to trvá tři hodiny, pořád máte pocit, že nějaká půlhodinka navíc by vás nezabila. A je to taková ideální rovnováha mezi hlubokejma myšlenkama a stylizovanou akcí. 
4. District 9 - protože udělat akční sci-fi tak, že tam v první řadě nejde ani o akci, ani o ty mimozemšťany (mimochodem kreveťáci jsou velmi, velmi cool), ale o atmosféru, a ve kterým je hlavní hrdina tak úžasně přirozenej a sympatickej, je v dnešní době... ne úplně běžný.
5. Wrestler - protože Darren je machr, kterej vás umí donutit milovat zpocený odbarvený monstrum na steroidech. A kterej mně na konci opět úžasně rozklepal tak, jak to umí jenom on.

Další docela fajn kousky, který se nevešly: Stáhni mě do pekla, Normal, Předčítač, Výměna
Zklamání: Nouzový východ, Andělé a démoni, 9, Harry Potter 6
Neviděla jsem (ale určitě se někdy podívám): Zombieland, Moon, Gran Torino, Gamer, Crank 2, Lesbian Vampire Killers
Neviděla jsem (a téměř určitě se nikdy nepodívám): Avatar, Twilight New Moon, Antikrist
Ten opravdu, opravdu nejhorší film: Nenarození

A ještě vypíchnutí pár starších filmů, který jsem viděla až letos a který se mi zapsali do paměti nejvýrazněji:


Lost in Translation - protože je to nádherný, jemný, vtipný, pravdivý a geniální.
Grindhouse: Planeta Teror - protože je to prostě dokonalá poklona starejm béčkovejm filmům a přitom to nepůsobí trapně, protože hlavní hrdina je velkej frajer a protože je to prostě úžasná zábava.
Requiem za sen - protože... protože je to Requiem, protože je to Darren, protože je tam muzika Clinta Mansella, protože je to šíleně silná instantní deprese.
Clerks 2 - protože mi to otevřelo dveře k flákačskejm komediím Kevina Smithe... a samozřejmě proto, že to má až neuvěřitelně vtipnej scénář se spoustou klasickejch hlášek.
Bowling for Columbine - protože mi ukázal, že dokumenty nemusí být nuda.
Juno - protože je to silnej, a přitom úžasně přirozenej film, protože je o vážný věci, a přesto je vtipnej, a protože hlavní hrdinka je sympatická dokonce i mně.
Scarface - protože je to kult. Silnej, parádně zahranej a sugestivní příběh o tom, jak málo stačí, aby se z člověka stala troska. Protože je to ten nejsmutnější feťáckej epos, jakej jsem kdy viděla. A samozřejmě kultovní Montanovy hlášky (,,Say hello to my little friends!") v tom taky hrají roli.
Nauka o snech - ani nevím proč. I když mně to napřed moc nechytlo (a ani jsem to popravdě řečeno moc nepobírala), teď na něj kvůli tý úžasaný snový atmosféře ráda vzpomínám.
Being John Malkovich - protože jak chcete dostat z hlavy film, kterej jde na lesbickou love story přes tunel do hlavy Johna Malkoviche, metafory s loutkama a podobný věci? To prostě nejde :)

Agree / disagree? Svěřte se dole.

Lost in Translation

Ztraceno v překladu všichni znáte, že? Film o tom, jak Scarlett Johansson potká Billa Murraye v Japonsku, sedí spolu v baru, zpívají karaoke s Japonci a nakonec se rozloučí a každej si jde po svým. Technicky řečeno je to všecko, co se tam dělo. Ale je to perfektní film.
Zčásti za to můžou herci - Bill Murray je absolutně perfektní, úžasně roztomilej, zábavnej a přirozenej. Scarlett je.. ehm, Scarlett. Vlastně nijak zvlášť nechápu lidi, co jsou z ní nadšení, ale byla fajn. Fajn přirozená.
Každopádně mi ten film přišel hrozně krásnej. Jemnej. Optimistickej i depresivní zároveň. Na jednu stranu se člověk celej film prostě musí usmívat, na druhou stranu si pak musí nutně uvědomit, že má s hlavníma hrdinama společný víc, než by se mu líbilo. Připadá si taky ztracenej jako oni. Najednou si začíná uvědomovat, že nezapadá, že spousta věcí jde mimo něj. A navíc, je tu vztah Billa a Scarlett, že. Když vidíte, jak oba doslova rozkvetou, když si najdou spřízněnou duši, neubráníte se dojetí.
Ano, je hrozně patetický, jak se to snažím nějak vysvětlit, ale ten film je prostě nádhernej. Hrozně hlubokej a promyšlenej, ale zároveň takovej úžasně přirozenej. Je zábavnej, i když se tam vlastně nic neděje. Melancholickej i neuvěřitelně vtipnej. Navíc s parádní muzikou.



On to asi bude jeden z těch filmů, na který jen tak nezapomenete a v případě potřeby si ho vztáhnete na svůj život, že?
Miluju ten film.
Miluju.